Říjnová moudrost
Nad tůní hlubokou a nad vodami,
kde fialové světýlko se míhá,
strom nahlodaný v říjnový den zdvíhá
zkřivený kmen –
Ach, roky hleděl v samoty a bahno,
kamenná tíha klesla na kořeny,
k oblakům bělavým on nalomený
teskně se díval –
A náhle divem ve dni podzimkovém
vyrazí z kmene nový květ a svěží,
žlutavé světlo vlídným chvěním leží
na jasném listu –
To přírody byl rozmar nebo omyl,
už léto zhaslo, vítr nad tvou hlavou
zas provolává marnost vyčítavou
o zmaru všeho –
Až první udeří mráz, bílým prutem
prošlehá zahrady a lesy zplení,
ten zelený list na schýleném kmeni
smutně se zlomí –
43
Však dokud slunce z mlhy prodere se,
on pozdvihne se do chvějného sítí,
zvolna se kolébá a ještě chytí
života slávu.
44