JE DRAZE VYKOUPENA.
Je draze vykoupena písně mojí nota
a draze zaplacen je zlatistý můj sen.
Jak zrakem upjatým jsem hleděl do života,
jenž mlhy šedou zdí byl pro mne utajen!
A já byl, dobře vím, strom na skalisku holém,
půlnoční větry bily ve kmen orvaný –
ó znáte temný stesk, když popleněným polem
v podzimních mlhách kvílí větrů varhany?
Když duha vzplála mi, to paprsk zabloudilý
byl slzným rozložen jen chladným hranolem.
Jak v sklepním zášeří sen cudný, čistý, bílý
mi živořil, když mlhy bily kolkolem.
A sešlehaný strom přec šuměl haluzemi,
zadýchl vzdornou sloku v temných úzkostech
a přec se nezlomil! Vždyť silami to všemi
se vzepjal žití šum, ne lethargický vzdech.
Hle, ostrov v duši mé, jejž žárlivě jsem hájil,
ať prachem pokrytý, ať pěnou zrosený,
je můj, je můj! A píseň, již jsem v stesku bájil,
ta horkými mněmě ještě bije prameny!
32
Já květy utrh’ jsem – Hle, ve zdrásaných dlaních
se třesou zrůžovělé, třebas bez pelu –
však ranních úsměvů je rosa přece na nich
a pocelů –
33