KMEN V LESE.

Vojtěch Martínek

KMEN V LESE.
Kmen v lese nakloněn stál... Kdysi ranou blesku byl v půli roztříštěn... Byl starý již to kmen. Svým dřevem ztrouchnivělým úzkou stínil stezku a k umírání pozvolna byl odsouzen. Stál rozbitý a chabý v beznadějném stesku, cos na něm dřímalo jak věčné mdloby sen. Prach jeho hniloby plál v zlatém slunce lesku a pomalu se drolil. Tak kmen hynul jen... To bylo jednou v létě... Strom jsem viděl hníti. Však když jsem dále šel, jsem cítil, všude v zemi kol do kola že kmen své ryje kořeny... Až na povrch se draly, tuhých prstů sítí v zem vrývaly se mocně. Silami to všemi kmen ve křečích se držel země zlomený... 58

Kniha Sešit sonetů (1910)
Autor Vojtěch Martínek