SOCIETAS JESU.
„Jak dvanáct posílám vás holubic,
beránků dvanáct ve lvů společnost;
v zem’ kacířskou, kde věrný hyne lid,
kde na záhonech plno koukole,
vás, zahradníky svoje, posílám...“
Tak svatý otec Pavel promluvil
a oni ostříhali v srdcích svých
ta zlatá slova věrně po cestě
a nyní již, kdy v Prahu vjížděli
a zřeli věže, stmělou barvu střech,
zas ozvala se plně v duši jim
řeč papežova, jeho žehnání
jim prozářilo duši nadšením
a odhodláni všecko vytrpět
do brány vešli. Takto Kristus Pán
své učenníky vyslal do světa,
by hlásali všem evangelium,
24
tak připravil je na úklady zlé
a protivenství.
Starší na voze
a mladší pěšky v černé suknici,
tak přicházeli Říma vojíni.
Zrak k zemi klopili a mlčky šli,
jen hole narážely o dlažbu
a vlašské střevíce jim klapaly,
však nedbali, že lid se v ulicích
již zastavuje, hledí zvědavě
na poutníky ty ze Vlach podivné,
že pozoruje jejich kroj i tvář,
že kdosi dí: „To římští kněží jsou
a Jesuiti prý se jmenují,
jak Ježíšenci řek’ bys, sousede!“
a jiní usmáli se, jiný vtipkoval,
však bojovníci církve dále šli,
zrak stejně sklopený, a v duši jim
cíl velký svítil, svatý, závratný,
by kacířství strom zcela zvrátili;
...šli v tuto zem’, kde věrný strádá lid,
jak cestu Canisius ctihodný
jim ukázal, a stále síleni
papežským slovem: „Já vás posílám
v zem’ kacířskou jak dvanáct holubic,
beránků dvanáct ve lvů společnost...“