SOCIETAS JESU.

Vojtěch Martínek

SOCIETAS JESU.
„Jak dvanáct posílám vás holubic, beránků dvanáct ve lvů společnost; v zem’ kacířskou, kde věrný hyne lid, kde na záhonech plno koukole, vás, zahradníky svoje, posílám...“ Tak svatý otec Pavel promluvil a oni ostříhali v srdcích svých ta zlatá slova věrně po cestě a nyní již, kdy v Prahu vjížděli a zřeli věže, stmělou barvu střech, zas ozvala se plně v duši jim řeč papežova, jeho žehnání jim prozářilo duši nadšením a odhodláni všecko vytrpět do brány vešli. Takto Kristus Pán své učenníky vyslal do světa, by hlásali všem evangelium, 24 tak připravil je na úklady zlé a protivenství. Starší na voze a mladší pěšky v černé suknici, tak přicházeli Říma vojíni. Zrak k zemi klopili a mlčky šli, jen hole narážely o dlažbu a vlašské střevíce jim klapaly, však nedbali, že lid se v ulicích již zastavuje, hledí zvědavě na poutníky ty ze Vlach podivné, že pozoruje jejich kroj i tvář, že kdosi dí: „To římští kněží jsou a Jesuiti prý se jmenují, jak Ježíšenci řek’ bys, sousede!“ a jiní usmáli se, jiný vtipkoval, však bojovníci církve dále šli, zrak stejně sklopený, a v duši jim cíl velký svítil, svatý, závratný, by kacířství strom zcela zvrátili; ...šli v tuto zem’, kde věrný strádá lid, jak cestu Canisius ctihodný jim ukázal, a stále síleni papežským slovem: „Já vás posílám v zem’ kacířskou jak dvanáct holubic, beránků dvanáct ve lvů společnost...“

Básně v knize Cesty: