MILÍČ.
...Šum ulicemi zněl a bílé léto bylo,
vzduch chvěl se vůněmi a něhou pocelů
a lidstva hemžení se v proudech rozptýlilo
z všech pražských kostelů.
Je svátek veliký a vzácné relikvie
dnes duším rozníceným září v krásách všech,
skví na odiv se slavně, co se s úctou kryje
kde ve chrámových zdech...
Dnes viděl český člověk poklad vzácné ceny:
část svatých jesliček a Ježíšových plen,
krev Páně v krůpějích, vlas Maří Magdaleny,
jenž pláčem potřísněn,
kus skály při Kristově smrti rozpukané,
trn z koruny a mléko boží rodičky
a z olivy, kde Pán se modlil v Getsemane,
snět suché větvičky...
A vlnou zástupů muž shrbený a sivý
se béře pozvolna, pln myšlenek a něm,
dlaň skřížil pod pláštěm, zrak veliký a živý
upírá skromně v zem’.
Nic nedbá, živé moře jak mu ve sluch bije,
nic nedbá, boží slunce že je samý jas,
v skráň jiná, mohutnější zní mu melodie,
zří jiný ve zápas,
než mravenečků lidských klopýtání všecko,
nic nevnímá, že vedle o něm mluví kdos,
že pohledem lpí na něm zbožná žena, děcko,
mnich, jenž se plíží bos,
7
že jeden pohled hřeje, druhý jedem svítí,
jen slavně modlitba zní v duši veliká,
a v jejím proudu jasném světa vlnobití
jak bzukot zaniká...
První žena:
....Dnes...Dnes čtyřikráte kázal už...
On boží prorok, svatý muž!
I u dveří se tísnil proud,
by aspoň přízvuk řečí těch
si mohli v duši zachytnout...
A jeden pláč a jeden vzdech
táh’ zástupy... Jej poslal Pán
k nám, v město svoje zcizené,
by věrný lid byl zachován
a vyhlazen hřích z kořene...
Druhá žena:
....V ten...V ten čas, než sestoupil Pán Ježíš Kristus v svět, –
jak červánky si v obzor lehnou k ránu,
tak jasně předcházel Jan Křtitel Nazaret
a připravoval cestu u Jordánu, –
tak on, ctný kazatel, než v nic se shroutí zem,’zem’,
než metla boží neodvratná padne,
před druhým Páně příštím je tím Křtitelem,
by trestal hřích a vyburcoval chladné...
Prvý minorita:
Však počkej, kazateli, rozpukneš se žalem,
až uvidíš svých zlatých vidin skon,
až rozboříme tobě Jerusalém,
8
až poputuješ pěkně v Avignon –
Dost perné práce na tebe tam čeká –
Druhý minorita:
Z ní antikrist ho ani nevyseká
a přece tolik byl mu přítelem,
že s úctou jeho jméno vyslovoval,
jím strašil lidi městě po celém –
Prvý minorita:
A nevěstky si také zamiloval,
ba především a nejvíce –
Hle, ctnostný muž a hříšnice – – –
...A Milíč beze slov šel dále ulicemi...
Vše, co jen žilo v něm, i srdce jeho tep,
se spojilo a trysklo myšlenkami všemi
v hlas velkých modliteb:
„Ó, Pane, přijď! Ó, přijď! To hodina je slední,
Leh’leh’ soumrak v lány Tvé, v Tvých tmí se zahradách,
už připozdívá se a už se nerozední,
když, Pane, Tvoje světlo nezasvítí v tmách...
Jen ještě prázdné jméno Tvoje říše nese,
však tam už nevládneš, kde hýří antikrist,
hřích rozlil se jak moře, v němž se na útese
chví s bázní úzkostnou, kdo věrný jest a čist.
A ďábla náhončí jsou Tvoji služebníci,
hlas šelem divokých řve z temných propastí,
ó, Pane, přijď, ó, přijď, slyš hlasy vzlykající,
jichž bolest nedovede kalem zatřásti.
9
Ty však už, Pane, přijdeš, laskavý i mstivý,
zem’ očistíš jak bouře, říš si upevníš,
až velikým Tvým soudem zachvějí se nivy,
pak království Tvých věrných vzroste výš a výš – – –“
A slunce jásalo... a ulicemi dál
proud zvlněný se bral...