MARTINIC.

MARTINIC.
...Jak řekl medikus? Že jeden den už pouze zbývá mého života? Že duše brzy bude putovat tam v neznámo, zkad není návratu? ...Tvá vůle staň se, Pane Ježíši!... Vždyť napsán jest již dávno testament, by deset tisíc sloužilo se mší, by za mou duši bylo modleno tři tisíce též proseb růžence... Hřích každý zlomí síla modlitby a duši lidskou z kalu očistí... Byl dlouhý život můj, jak hučení vod mnohých ke mně valí se ten proud a dávná znovu vstává vzpomínka, rej postav víří starce před zraky, a co jsem žil a cítil před roky, zas ve mdlých žilách bije plně tak, že touha po životě rodí se zas poznovu... Už marno všecko jest, Tvá vůle staň se, Pane Ježíši... 34 Byl činný život můj... Ví Kristus Pán, co ovec zbloudilých jsem přived’ zas mu v jeho spasný, svatý ovčinec, a za to na statcích mně požehnal, vznes’ do výše mé jméno v slávy lesk a za tu v jeho službě horlivost mne vedl protivenstvím bez pohrom, jak kdysi Daniel byl zachován pravicí boží v strašné jámě lví... Tak zachránil mne z nástrah kacířů, vzdor jejich potřel a mně promíjel, že tvrdou rukou bil jsem v jejich šíj, by sklonila se sladkým pode jhem, jím byl jsem vyvolen, bych rozvrátil zeď v naší zemi pevnou kacířství... Už dávno jest, to byl jsem ještě mlád, mne Societas Jesu chovala, kdy v Římě klek’ jsem svatým před otcem a za jeho jsem prosil žehnání, než do Čech nadobro už odejdu... A v oné chvíli velké Klement řek’: ,Až, synu milýmilý, přijdeš v českou zem’, jež drahá mně jak oka zornice, pak vstoupíš brzy v manželství – nuž slib, že katolička jen, ne Husitka tvou ženou bude navždy před Pánem...‘ – To slibuji – má zněla odpověď. ,Máš velká panství,‘ svatý otec řek’, ,nuž podruhé mi slib, že kacířství v nich nikdy nedovolíš vzklíčiti, že vypleníš je jako zahradník, jenž býlí vytrhává ze štěpnic...‘ – To slibuji – má zněla odpověď. 35 ,A budeš v čele velkých úřadů, nuž potřetí mi slib, že statečně vždy svatou víru budeš zastávat, že pro ni vše, i život nasadíš –‘ – To slibuji – má zněla odpověď a svatý otec povstal nadšeně, dlaň na hlavu mně slavně položil a takto prorokoval věštecky: ,Pán zahrne tě velkým bohatstvím a v rodině ti plně požehná a velkou tvoji snahu odmění –‘ Slib po celý mne život provázel a Kristus Pán ví, že jsem plnil jej... já v lůno církve přived’ poddané, jež nakazila hlíza kacířství, já byl jsem perem, kterým císař psal své proti rebellantům mandáty. Když zloba jejich chtěla zhubit mne, když z oken hradních v příkop padal jsem, vzkřik „Jesu, fili Dei“ – slyšel Pán a Matka Boží zachránila mne – A potom čistá Panna Maria moc rozdrtila zpupných rebellů a když trest v jejich hlavy dopadal, mně vděčně Jeho Milost císařská se odměnila statky za věrnost, a Bůh mi žehnal, vzrost’ mi mocně rod a v moci mojí byly úřady, že klidně život proudil bouřemi v milosti boží, v přízni císařské... Teď konec jest... Jen jeden zbývá den... Tkví bochník posvátný mi na těle, 36 jenž relikviemi byl dotýkán, jejž přivezl z Vlach zbožný Františkán, chléb zázračný... A napsán jest můj kšaft... Mší deset tisíc... ve zracích se tmí... Tvá vůle staň se, Pane Ježíši...