CENA.

CENA.
Tři týdny jsou již v statku vojáci, však marno je vše lání zdivočelézdivočelé, přec sedlák do církve se nevrací a ve bludech dál hlavu tyčí směle, je zamlkýzamlklý a němý vzdor mu v zracích krvácí. Štěp každý zničil soldatesky vztek a ve sklepě i sýpce prázdno rozvírá se, zbit svévolně už všecek dobytek, a sedlák přec se znáti nechce k spáse, by svatý proud mu víry pravé blaze v duši tek’. A nemluví a tvrdošíjný jest, jen zuby zaskřípne cit utajený a dlaně chvílemi se sevrou v pěst, co zatím mladičké zní jeho ženy pláč tlumený a očím nelze hledět pro bolest. „E, cháme, brzo zkrotíme tvůj vzdor! Až červený zde kohout zatřepetá, až ruce tvoje změkčí pouta svor, 37 až uvidíš, že bída k tobě slétá, pak, kacíři, snad v jiný, rozumnější dáš se rozhovor!“ A selka zavzlykla, muž skřipl zas, chtěl ženu okřiknout, však neměl síly, když na ni pohled’, výkřik v hrdle has’ a její nářky do duše mu bily, jej přízrak hnět’, že zmlkne v mukách drahé ženy hlas. „Tož tvoje žena trestem bude ti! Ta dobře na noc k rozkoši nám stačí. Snad poněkud tě bude boleti, však pro ni vlastně poctu jen to značí, když pikartku syn církve věřící má v objetí!“ A sedlák zachvěl se a prudce zbled’, jak opilý se toulal do večera, ...mrak na čele... a v křečích sevřen ret, spleť kleteb mozkem táhla se mu sterá a ze všeho jen ženu, ženu viděl naposled... Řek’ večer: „Hotov přestoupiti jsem...“ A voják smál se: „Svaté naše dílo, hle, zachránilo tebe před peklem, nám ďáblu rvát se tebe podařilo; teď pozdraví tě bratrský všech svatých rajský sněm! Že nejsi v prokletí, nám, brachu rozmilý, přec velká za to přináleží cena. My vzali si ji právem před chvílí... 38 věř, sedláku, je hezká tvoje žena... Máš věčnou slast, a my si za to zemskou zvolili!“