VÝKLAD PŘÍRODOPISNÝ.

VÝKLAD PŘÍRODOPISNÝ.
„Vše ztichlo, pane. Klecí mřížovím jen líně šelmy občas hlavu noří –“ „„I lev?““ – „Ten potichoučku dávno zdřím’ a v zornicích mu vášeň nezahoří...“ 45 „„Tak shroutil se již v bezmoc ubitý?““ „Ne, pane, ubit, jenom vysílený, jsou přirozeny zcela cesty ty, jež přivedly ho této do proměny. Ó, mýlíš se a špatné pojmy máš, lva ze staré znáš jenom učebnice, tam jiné zvíře nežli lvíček náš, jenž krotký jest a mírný převelice – A bouřil-li, toť starých dějin zvěst, teď rozum jemu v mozek přišel k staru, on smířil se, že ve zvěřinci jest, že bez hřívy jest, bez ostrého spáru. Jen chabý zbyl mu z plavé hřívy vlas a silné drápy dávno otupěly – tož nejlíp smířit se, vždyť síly čas teď povzdech vyvolá jen rozechvělý – On usmířil se. Hlavu nakloní – jeť ve smutku svém takřka trochu lidský – a občas se mu slza vyroní, a vzdychá, sestárlý a elegický... Na slunci slabé údy vyhřívá a leda mouchy z dlouhé lapá chvíle... Je podivno, jak šelma strašlivá se ve zvířátko změní roztomilé...roztomilé...“ 46