VÝKLAD PŘÍRODOPISNÝ.
„Vše ztichlo, pane. Klecí mřížovím
jen líně šelmy občas hlavu noří –“
„„I lev?““ – „Ten potichoučku dávno zdřím’
a v zornicích mu vášeň nezahoří...“
45
„„Tak shroutil se již v bezmoc ubitý?““
„Ne, pane, ubit, jenom vysílený,
jsou přirozeny zcela cesty ty,
jež přivedly ho této do proměny.
Ó, mýlíš se a špatné pojmy máš,
lva ze staré znáš jenom učebnice,
tam jiné zvíře nežli lvíček náš,
jenž krotký jest a mírný převelice –
A bouřil-li, toť starých dějin zvěst,
teď rozum jemu v mozek přišel k staru,
on smířil se, že ve zvěřinci jest,
že bez hřívy jest, bez ostrého spáru.
Jen chabý zbyl mu z plavé hřívy vlas
a silné drápy dávno otupěly –
tož nejlíp smířit se, vždyť síly čas
teď povzdech vyvolá jen rozechvělý –
On usmířil se. Hlavu nakloní
– jeť ve smutku svém takřka trochu lidský –
a občas se mu slza vyroní,
a vzdychá, sestárlý a elegický...
Na slunci slabé údy vyhřívá
a leda mouchy z dlouhé lapá chvíle...
Je podivno, jak šelma strašlivá
se ve zvířátko změní roztomilé...roztomilé...“
46