JSOU RÁNY...

Vojtěch Martínek

JSOU RÁNY...
Jsou rány, jež jsou zceleny a jimž se vysmíváme... však krčíme-li rameny, cit divný duší láme, jak píchlo by cos naposled... A zabolí to po stu let, ba po dvou, po desíti! ...Ach, dálné hoří obzory a bílé slunce svítí! Pryč okovy, pryč závory, ať nové zaplá žití! Však v nejplnějším souzvuku cos jakby bilo na ruku a rozmach zachytilo. A možno, že to rána ta, jež kdysi byla dána, jež bolela kdys proklatá, však teď je zažehnána, už ani jizvy neznati, však bolest přece zachvátí tak podivná a tajná... 53 To směšná rána docela a směšní naši dědi! Ej, zasmějme se z vesela! ...a ve smích zase hledí ten dávno zašlých dějů stín, jenž zahryze se do hlubin a bodá, bodá, bodá... Kéž ohněm oné rány sled je možno vypáliti – by nebolela po stu let, ni po dvou, po desíti, by ztratila se bez jména ta rána směšná, zcelená, jíž se jen vysmíváme!
Básně v knize Cesty:
  1. ITHAKA.
  2. MILÍČ.
  3. KOSTNICKÁ EPISODA.
  4. LIST.
  5. JERONÝM.
  6. PŘED BOUŘÍ.
  7. DOMAŽLICE.
  8. SCÉNA VÍTĚZNÁ.
  9. Z CEST DALEKÝCH.
  10. AUGUSTA.
  11. SOCIETAS JESU.
  12. MARIANSKÁ LEGENDA.
  13. BĚLOHORSKÝ SONET.
  14. BUĎ POZDRAVENO...
  15. KONVERTITA.
  16. MARTINIC.
  17. CENA.
  18. CHÓR Z DRAMATU.
  19. A. D. 1729
  20. VÝKLAD PŘÍRODOPISNÝ.
  21. JAK V TICHÉM PŘÍBYTKU...
  22. TO SMUTEK NEJVĚTŠÍ...
  23. PÍSNIČKA.
  24. JSOU RÁNY...
  25. MY MÁME BRATRY VZDÁLENÉ...
  26. POHÁDKA O STARÝCH PERGAMENECH.
  27. DIALOG.
  28. Ó BLAHOSLAVENÍ...