JERONÝM.
Pad’ vlhký soumrak do žalářní celly...
Jak, bože, úzký je té kobky kryt!
A člověk touží divně roztesknělý
zeď hlavou prorazit...
Dnes odvolal... Je síla vyčerpána.
A odpřisáh’, že nechce v bludech stát,
že za milost jen prosí Krista Pána,
že pokání chce rád,
že ďábla svodem byla jeho slova,
že antikristu slouže bušil v Řím,
že Husa vzdor a zpupnost Wiklífova
zaslouží pekla dým.
Ach, jak je prázdno po tom po všem v duši!
Jde myslí těžkou sešeřený stín
a jako kladiva cos v hlavu buší
a ryje do hlubin...
Leh’ Jeroným a hlavu sevřel v dlaně...
Mdlý, zasmušilý hleděl oknem šer...
Lze sešílit – tak hynout rozervaně
dnes... v září... v podvečer...
13
Dnes odvolal... Kdos v zákoutí se směje,
dny dávno minulé se dívají
teď do skleslosti jeho, beznaděje
a divně zpívají,
hlas zašlých bouří v tom se zpěvu třesetřese,
hlas nadšení a vzdoru žhavého,
kdy vínem mládí duše opije se...
Jak hořko ze všeho...
Dnes zašlapal svá světla minulosti...
Či světýlka to pouze na lukách,
jichž teprve až duch se plně zhostí,
zář pravá vzhoří v tmách?
....Smrt...Smrt stála před ním, měla oči ledné...
A možno odolat a setřást sen,
když po svobodě touha křídla zvedne
a ven chce, jenom ven?
Tam daleko je kdesi domovina...
jak rytíř Pravdy šel z ní v švábskou zem’,
pln snů a vášně, která zapomíná,
že vlk je za keřem,
...a před týdny Jan zhynul na hranici,
on však se zachvěl bouře nárazy,
žár plamenů jej zlekal tryskající...
Ach, jak to zamrazí...
Tak jak by viděl onen výjev známý:
byl Kristus před Kaifášem, Petr v sled
šel zvolna za ním svírán obavami,
k vojákům k ohni sed’,
14
a přišla služka, jízlivá a smělá:
„Byl’s také společníkem jeho cest!“
Řek’ Petr: „Přísahám, že neznám zcelazcela,
kdo onen vinník jest!“
A přišla druhá, tvrdě naň se směje:
„Ty’s k učenníkům jeho patřil též!“
Řek’ Petr: „Neznám toho z Galileje
a ty, ó ženo, lžeš!“
A žoldnéři se drsným slovem smáli:
„Ty’s chodil s ním! To poznat z nářečí!“
Řek’ Petr: „Neznám ho! Bůh neskonalý
mně pravdu dosvědčí!“
V tom kohout zazpíval... Pán k ohni hleděl.
Vstal s hořkým pláčem Petr tenkráte...
...než kohout zazpívá, Pán předpověděl,
ty zapřeš třikráte!
...
Noc byla černá, stín leh’ v žalář stmělý,
mrak s oblohy se chmurně zdravil s ním,
...a jako mrtev ležel v koutě celly
dnes mistr Jeroným...