JARO
Do tmavých vlasů svých si konvalinky vpleť,
a s hlučným výkřikem mně do náručí leť,
kol šíje mé své rámě viň a duší svou v mé duši splyň
– opojnou vůní dýše kraj – tu vůni jara plně ssaj
a plesej se mnou: Přišel Máj!
Zapomeň žalů všech, jež tíží srdce tvé,
zapomeň spáru, který drásá tě a rve,
zapomeň všeho, mne jen zři, poslední slzu s oka stři,
radostí výskej a se směj, mne líbej a mne objímej,
vášnivě jaro uvítej!
72
V jezeře zraků tvých prorocký plane lesk,
zazářit noci tmou plamenný vidíš blesk,
burácet v dálce slyšíš hrom – vyvrací vichr shnilý strom –
však ztichne bouř a ztichne hněv, zní hudby zvuk a jásot, zpěv,
vlá světem rudá korouhev.
Nadšením chvíš se, prsa tvá se mocně dmou,
čas tušíš blížit se, jenž splní touhu mou,
až přijde jaro příštích dnů, až přijde jaro našich snů,
to první jaro slavných jar, dni volnosti a rabství zmar
a tomu jaru zvolej: zdar!
73