KONEC ASMAVETHŮV.
ASMAVETH dokonává. Anděl zničení a zhouby.
On, lidstva metla nejkrutější. Sem a tam se vznáší,
zří smutně k zeměkouli, odkud proti němu z hloubi
vrh směle kopí onen, jemuž lid rce: mesiáši!
A vzdychá Asmaveth, neb zhynouti se nechce jemu,
sám statisícům nosíval vždy chladný pozdrav smrti
a ze všech jediný se pyšně smáti mohl všemu,
předobře věda, sám že na konec vše zdrtí
a všechno lidské snažení své kosy utne vzmachem,
až rázem pobíjeti bude lidstva myriády,
jak červi lidé ve slujích se před ním skrčí strachem,
neb obávat se budou všichni silné jeho vlády.
On nevěděl, že mocnější kdos dole zvolna vzrůstá,
jenž nedovolí v oblačnu se vznášet Asmavethu
a měnit starých kultur sídla v místa samot pustá,
sok onen, který desky volných zákonů dal světu.
Jím proklán byl a v bolestech se svíjí. Nyní zmírá
a zemřít musí ten, jenž mínil žíti věky věků.
Tam dolů na kvetoucí nivy, na paláce zírá
a plachý pohled jeho spočívá též na člověku.
Všech ostatních tří jezdců strašnějším byl, s nimiž spolu
v oblačnu vznášeje se, lidstvo bez milosti hubil.
Zla nejvíc způsobil a nejvíc trýzní, muk a bolů,
naději činů velkých v pouhém zárodku již ubil.
60
Již před ním zemřel Mor, prý zabila jej přísná žena,
jež Vědou zvala se (ta zabila prý také Víru).
Duch Války zemřel též, když proti němu postavena
poslední byla děla (z rozkazu prý krále Míru).
A třetí zemřel Hlad, když zemřela mu sestra Nouze,
byv proklán jinochem, jenž zve se Lidstva Blahobytem.
Teď na něm řada jest. Jak zmírá se mu zvolna, dlouze,
však zemře ještě s posledním dnes večer slunce svitem.
I stal se zbytečným. Již nelze jemu, jak dřív, ničit,
když zmizeli ti, s nimiž spolu v azuru vždy kroužil
a Života a Radosti když trůn se počal týčit,
neb člověk mety dospěl, po níž od pradávna toužil.
Sic dle pravidel přísných, jak za jeho panování
i nyní člověk, stářím zmořen, na konec též hyne,
však jedinců to nyní a ne davů umírání
a klidným tokem mocná života již řeka plyne.
A zmírá Asmaveth. – A zemřít musí do večera
a s nocí tmavou Asmavetha nad zemí již není.
Pak s jitra úsvitem zas nová počíná se éra,
snů nejkrásnějších nastane pak sladké opojení.
A nebude již kroužit jezdec zničení a zhouby
tam někde v oblacích, kde nyní naposled se vznáší,
neb zítra Radost Věčná se již se Životem snoubí
a oba půjdou cestou Krásna k mesiáši.
61