Melancholia.

Julius Skarlandt

Melancholia.
V těch kalných nocích její bílá tvář se mihne kolem, oči zapadlé – dva sněžné květy zlatých ve vlasech, dva smutné květy, steskem povadlé. V daleku píseň les si hučí mdlou, chvílemi sténá, prudce burácí – Ach, teskný stín, když černou prolét’ pláň pod okna má se znovu navrací... A smutné oči ke mně pozvedá, mou duši mámí, srdce opíjí.opíjí, že šíleně bych k hrudi strhnout chtěl svou bledou paní – Melancholii! 20

Kniha Kniha veršů (1903)
Autor Julius Skarlandt