PLAMÉNEK MDLÝ...

Julius Skarlandt

PLAMÉNEK MDLÝ...
Tak cize už dnes hlas ten slyšíš zníti. Květ lhostejný jak v cestu kdyby pad’. Kdos můž’ jít kol... Snad dnes by mohl jíti a v smíchu květ ten ve prach zašlapat! 25 A mníš, že vše už navždy ukončeno, že uhaslo, co věčně chtělo plát... Jen úsměv zlý to sladké budí jméno, kdy nenávisti pustý zbyl Ti chlad! Plamének mdlý však v srdci dál se třese a duší tvou jak černý šel by stín. – Že dávná bolest znovu pozvedne se, ty nahlédnouti váháš do hlubin, a sám jdeš žití podél květných břehů vždy hotov vlnám trosky srdce dát. Pro mrtvého snu nenávratnou něhu, pro květ, jejž můž’ kdos ve prach zašlapat! 26

Kniha Světla v samotách (1911)
Autor Julius Skarlandt