***
Za řekou ve skalách vítr se divoce, vztekle smál –
Za řekou ve skalách vítr se divoce, vztekle smál –
Tesknila bázlivá Noc, kdy se juž rozední –
veliký, děsivý Stín když mlhami v dálku se bral –
– veliký, děsivý Stín – v krajiny polední.
– – – – – – –
Bledý, zsinalý měsíc se pomalu za mraky skryl,
zoufalec na břehu náhle se vzpamatoval –
a v divoký, sběsilý ledové vichřice kvil
ponurou kostelní píseň si zanotoval...
Pomalu sneslo se ticho do zapadlých, bílých skal.
Pomalu únavný déšť se ze mraků na zemi lil...
V daleku děsivý Stín když se mlhami k západu bral –
a já, sám, jediný v krajině tesklivé zbyl – – –
33