XXVII. Hluboké lesy, tajemné lesy,

Julius Skarlandt

XXVII.

Hluboké lesy, tajemné lesy, Hluboké lesy, tajemné lesy,
s tou chatou pustou uprostřed – šel k vám můj panic, s růžemi v líci, vrátil se chorý, k smrti bled. Nepřejde slovo přes jeho rety, milenky úsměv odmítá – V spanilém čele vryty má vrásky, na skráních stříbro prokmitá. Lavička prázdna v kostele hradním. Na stěně meč již rezaví. – – Ach, modré oči, ty dobré oči – mnoho ví, nic však nepraví. – – – Hluboké lesy, tajemné lesy, vzalivzaly jste duši ze zlata – – u vás teď klečí; o světě nevíneví, řetězy z květů sepjata. 32

Kniha Fragmenty (1901)
Autor Julius Skarlandt