XXXII. Na samotách zamlklých,

Julius Skarlandt

XXXII.

Na samotách zamlklýchzamlklých, Na samotách zamlklýchzamlklých,
v něž se luna teskně dívá, snívám rád o květech zlých....zlých... Myšlének svých černý mnich, v němž to ještě touhou zpívázpívá, ač ve vlasech má již sníh....sníh... Plání chodím zadumán, lituji, že vše již zmdlívá v palné křeči starých ran. Píseň dívčí, jež doznívá v skřeku krvelačných vran, do srdce mi radost vlívá, z mládí mého teskných hran! 38

Kniha Fragmenty (1901)
Autor Julius Skarlandt