XXXIV. Poslední červánky zmizely se střech –

Julius Skarlandt

XXXIV.

Poslední červánky zmizely se střech – Poslední červánky zmizely se střech –
v daleku zapadlo slunce. V pokoj se vedralo tajemné přítmí. Potichu vchází cizinec – Večer... K stisknutí podává měkkou svou ruku, pátravě dívá se v znavené oči. „Uspím tě šeptem svých tesklivých pohádek“pohádek,“ praví a usedá ke mně. (V krbu cos praská, v krbu cos hučí!) Čelo své skláním na hebké rámě, cítím, jak po tváři ruka mě hladí – – „Uspím Tě, hochu!“ slyším jen šeptat – – – 40

Kniha Fragmenty (1901)
Autor Julius Skarlandt