XLI. Štíhlé jiřinky v zahradě

Vincenc Furch

XLI.
Štíhlé jiřinky v zahradě Štíhlé jiřinky v zahradě
 Jako děvy stojí v řadu, Kolébají se jim hlavy, Jakoby držely radu. Bílé, něžné, pobožnými Na mne hledí zraky svými, Jako Hertha sama jemně Dívá se zraky jasnými. Červené, jak v temném listí Žížníc tajná tužba pne se, Planoucího pln tajemství Jejich kalich mocně dme se. A já meškám, stojím tiše, Podivno je mému sluchu: 44 Jakby z velkých, hladkých listů Zněly tajné zpěvy duchů. Na listovém pergameně Mnohé v červánku se rdící Krátké pohádky jsou psány, Však je čtou jen milující. Četl sem krásné pohádky, Mohu ti je povídati, Chcešli ale jim rozumět: Nauč se dřív milovati. (Dle téhož.)
45

Kniha Básně 1 (1843)
Autor Vincenc Furch