ZNĚLKA.

Jaroslav Haasz

ZNĚLKA.
Jak majáku svit, jenžto přístav střeží a v tmavé noci nekonečné délky vstříc lodím po kypících vlnách běží, mou myšlenku vždy láká úsměv znělky. Víc, nežli v květu růže rosa svěží, než perla bílá, skrytá v záliv mělký, mne vábí k sobě – myšlenka v ní leží, jak v ozdob zlatých lemu démant velký. A chtěl bych, aby myšlenka má byla jen jako rosa na poupěti ranním tak mladá, vlahá, vonná a tak bílá. Má láska, před níž oči v štěstí skláním, a záře vašich zraků zlatým pláním víc nežli démant z ní by vykouzlila. 11./XII. 1883.
54

Kniha Jeřabiny (1918)
Autor Jaroslav Haasz