PODZIMNÍ.

Jaroslav Haasz

Již kvete zase rudý vřes i bílý, a podzim háje žlutou barvou kropí, jde po strništi vítr, smutně kvílí, a zem se někdy v černo mračen stopí. Ó, jak je srdcím teskno v této chvíli, když zimy mrazná předtucha je chopí, smrt hodí na ně rubáš zasmušilý a vrazí v ně své ocelové kopí. Ó, jak se chvěji pro ty, kdož jsou v dáli, když táhnou na ně stesku šedé stíny, jak za uprchlým létem pavučiny. Jak asi by se zahřáli a smáli, jen chvilku kdyby vedle sebe byli a srdce k srdci zase přitulili!

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

66. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Babí léto. (Josef Václav Sládek)
  2. Zima pustá, mrtvá, nahá ( H. Uden)
  3. Odchod vlašťovek. (Stanislav Kostka Neumann)
  4. SENTIMENTALITA. (Karel Toman)
  5. Hrozny. (Alfons Breska)
  6. MORITURI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Pryč s vypůjčeným klamem cizích zdání, ( H. Uden)
  8. OTAKAR MOKRÝ. (Karel Mašek)
  9. PŘÍRODA A DUCH (Xaver Dvořák)
  10. Únor. (Adolf Heyduk)