PODZIMNÍ.

Jaroslav Haasz

PODZIMNÍ.
Již kvete zase rudý vřes i bílý, a podzim háje žlutou barvou kropí, jde po strništi vítr, smutně kvílí, a zem se někdy v černo mračen stopí. Ó, jak je srdcím teskno v této chvíli, když zimy mrazná předtucha je chopí, smrt hodí na ně rubáš zasmušilý a vrazí v ně své ocelové kopí. Ó, jak se chvěji pro ty, kdož jsou v dáli, když táhnou na ně stesku šedé stíny, jak za uprchlým létem pavučiny. Jak asi by se zahřáli a smáli, jen chvilku kdyby vedle sebe byli a srdce k srdci zase přitulili! 18./IX. 1883.
66