LETNÍ.

Jaroslav Haasz

LETNÍ. Do památníku paní Boženě Kvapilové.
Když v lukách plno chrysantému a blatuchy květ žlutavý, a když kol hájův a hor lemu se táhne závoj dálavy, duch vzlétá nad slunečné kraje, jak vážky křídlo duhou hraje, a srdce z běd se zotaví. Když na jezeře pluje v dáli jak naděj, plachta bělavá a rokytí, jež břehy halí, svůj pocel větru rozdává, jde duše, bosá dívka, k břehu a trhá klas i květů něhu, neb ducha žeň teď nastává. Hle, celá zem je v dětí plenu, vždyť plný hnizd je každý peň, 19 roj motýlů si na vrb kmenu lesk samý spřádá v suchou dřeň. Nuž, písni, jako dítě malé, šat k reji kasej sobě dále a na svět zimní zapomeň! 25./VI. 1888.
20