MODLITBA.

Jaroslav Haasz

MODLITBA.
Ty tichá vlašťovko, jež v Buddhy dlaň vždy znovu jsi klesla s oblohy v kraj ústrkův a běd; ty, včelo z Hymetu, jež v píseň Sofoklovu jsi nesla z Attiky jas veškeren a med; ty Dantův průvodce, když v ráj šel vášní peklem, ó, mistře Vergile a Bice, sestro Mus; ty, duchu hvězdných sfér, jenž v boji živlů vzteklém štít držel’s nad Faustem, sám lidstva genius; ty, Huga věhlase, jenž kázal’s lásky víru, jak prorok poslední, nad lidstva Ninivem, vy ke mně nakloňte se blahou písní míru, svou hvězdu sešlete mně v boji strašlivém; ať v duši znavenou z vás kane krásy síla a srdci v pochybách svou skýtá útěchu, ať mohu chápati všech pěvců velká díla v tom věku nervósy a zlého posměchu! 23./I. 1895.
68