VZLET.

Jaroslav Haasz

VZLET.
Tak rád bych často rozpial křídla v let a chtěl se vydat v oblačnou tu říš, kde v skalách, ledech,ledech zem je nebi blíž, a ještě výše ke hvězdám pak spět, kde loukou nebes plá jich bílý květ, jak řady chrysantém, kde kloní líc sta komet, jako zářných slunečnic, kde slunce hasnoucí, jak rudý mák svou barvou žhavou oslňují zrak. Tak rád bych často rozpial křídla v let a prolétnout chtěl celý širý svět! A zatím krutým poutem život všední mne táhne níž a k těžké práci nutí, že pouze v spánku bývá oddychnutí. Kdo můžeš porobu tu závidět, neb konat více, na mne kámen zvedni. 9./I. 1897.
67