JEŘÁBU.

JEŘÁBU.
KUPEC:
Plavče jeřábe, v dálku plující, v končiny jižní, když nám nastává podzimu bláto i shon, vezmi mně listy a účty a vzorky a zásoby střižní, v době, kdy rozpoután války je plápol a zvon. Buď ty mi poslem, jenžto všetečný vetře se, vkrade, kdežkoli láká dům k odbytu potřeb i tret, dobré jméno a chválu a obchody šíři mi všade, poklady zářící k vesně mi doprav zpět. MNICH:
Bratře jeřábe, stále stojící v smutku a kápi schýlen nad bahnem ve středu rostlin a vod, pověz, proč tvůj pohled v hloubku se upřeně ztápí, zda tvých těžkých dum přece ti blyskne se plod? 85 Zříš se zrcadlit zašlý odlesk záplavy ráje, navěky zhasnuvší, když tebe vyhnal hřích, pátráš po skrytu slunce, kde záclona oblaku vlaje, čteš tam spásný den návratu v čistý jih? BÁSNÍK:
Vůdce jeřábe, v pevném klínu k zápasu táhneš, kde jsou obrovských horstev chmury a led, patřiti slunci v tvář, tep rozkoše cítiti prahneš navzdory dravcům zlým, nedbaje tůně a běd. Vezmi sny, touhy i přání vězňova na svoje křídla, dej jim nádheru hor zříti a nádheru měst, jež tvá výprava rychlá v závrati s výšiny shlídla, pozdravy mořských vln pošli mi z dálavy cest. 16./VI. 1916.
86