BENÁTSKÝ MOTIV.

BENÁTSKÝ MOTIV. Jaromíru Boreckému.
Kdys dóžem býval jsem, jenž mladou dogaressu pln klidu z gondoly ved ke skvělému plesu, když vířil v zahradách a ve kvetoucím loubí, kde v smíchu hrdličky se vrkající snoubí. – Tam v stínu zaslech jsem pak tajné šepotání, a plavou hlavu zřel, jak ústa k ústům sklání... On prchl, zbabělec, jenž před tím byl tak smělý; jíji, nevěrnou, jsem svrh, kde lagúny se tměly, a klidně po schodech jsem kráčel mramorových. A pak jsem abbém byl, jenž chodil v zimě, v létě k své dámě, při ranní ji bavit toaletě, když mušku černavou si kladla na tvář smavou. Kdys u ní jiný byl; já kývl pouze hlavou a mlčky po schodech jsem scházel mramorových. 100 Teď člověk moderní, jdu v stopách dávné slávy, kde sloupy paláců mdle věsí šedé hlavy, a kývnu s úsměvem, když dělnice jde z práce, jíž v rusém vlasu plá zář staré generace. A teplo v srdci mám, když blysknou černé oči a granátový květ se svítí ve vrkoči, neb když se bílý šat kdes po zahradě mihne jak luna ve mraku, že sotva zrak jej stihne, a klidně po stupních jdu dále mramorových. Lumír 1913. Prosinec. 27./VII. 1913.
101