Kdys dóžem býval jsem jenž mladou dogaressu(J6f)
pln klidu z gondoly ved ke skvělému plesu(J6f)
když vířil v zahradách a ve kvetoucím loubí(J6f)
kde v smíchu hrdličky se vrkající snoubí(J6f)
Tam v stínu zaslech jsem pak tajné šepotání(J6f)
a plavou hlavu zřel jak ústa k ústům sklání(J6f)
On prchl zbabělec jenž před tím byl tak smělý(J6f)
ji nevěrnou jsem svrh kde lagúny se tměly(J6f)
a klidně po schodech jsem kráčel mramorových(J6f)
A pak jsem abbém byl jenž chodil v zimě v létě(J6f)
k své dámě při ranní ji bavit toaletě(J6f)
když mušku černavou si kladla na tvář smavou(J6f)
Kdys u ní jiný byl já kývl pouze hlavou(J6f)
a mlčky po schodech jsem scházel mramorových(J6f)
Teď člověk moderní jdu v stopách dávné slávy(J6f)
kde sloupy paláců mdle věsí šedé hlavy(J6f)
a kývnu s úsměvem když dělnice jde z práce(J6f)
jíž v rusém vlasu plá zář staré generace(J6f)
A teplo v srdci mám když blysknou černé oči(J6f)
a granátový květ se svítí ve vrkoči(J6f)
neb když se bílý šat kdes po zahradě mihne(J6f)
jak luna ve mraku že sotva zrak jej stihne(J6f)
a klidně po stupních jdu dále mramorových(J6f)