BEZ VÁŠNĚ.

Jaroslav Haasz

BEZ VÁŠNĚ.
Země je zeleň, běl a nach, z houštiny vane zlatý prach, paprsků teplých dlouhé střely z tetivy mračna vyletěly; sýkory hnízdí ve skalách: daleko rozpálených lad, tam, kde je ticho, šer a chlad; nejde sem z města hluk ni kouř, sterým tu ohlasem zní bouř, kradmo k nim svity vnikají; vesele vůkol sýkají. Za nimi duše snivá leť, zavři se v chladu, klidně hleď v záplavu poupat, ptactva shon, v kolébku vášně, plesů skon, v despoty pych, bol otroka, z daleka jen a s vysoka! 11./V. 1914.
81