SCHODY V PARKU.

Jaroslav Haasz

SCHODY V PARKU.
Kde z žuly schody rudé jdou svěží alejí, tam růžné květy všude se k zemi snášejí. To vesna, dívka mladá, svůj zářný slaví vjezd, strom každý v cestu skládá jí bílé hrsti hvězd. – Kde z žuly schody rudé jdou smutnou alejí, tam žluté listy chudé se k zemi snášejí. Jdou mraky neveselé, a ptáče letí v dál, strom na mech zdobu stele, již dávno oplakal. 34 A sníh se v horách bělá, a nebi pláče zrak – tak též mi odletěla tvá duše, jasný pták! Petřín. – 2./X. 1902.
35