ZA HUMNY.

Jaroslav Haasz

ZA HUMNY.
Za humny cesty tiché, kde šumí topoly a housat žlutých krása se v trávě batolí, kde první motýl vzlétá a voní první květ, kde mizí mladá leta, jak ptáci v šírý svět! Tam první láska liché své sítě zapřádá, když jabloň květ svůj střásá, jenž v kolej zapadá, stisk ruky, políbení se přes plot vymění, a v touze, v sladkém chvění se líce rumění. A za ztichlými humny si odpočine kmet 72 a duše pohled dumný v své mládí vrací zpět, tu život před ním leží, jak šírá rovina, kde v dálce mračna běží, a soumrak začíná. Zlatá Praha 1917. V Poděbradech 18./VII. 1915.
73