2. GIUDECCA.

Jaroslav Haasz

2. GIUDECCA.
Ó Giudecca! Jak lagúna je daleká! Jen travin hnědé skvrny a řadou černou koly, kde cesta pro gondoly. A bodláčí, neb trny v tvých rostou zahradách, kde hýřil růží nach a sláva odvěká, ó Giudecca! I okna paláce, kde pyšnila se žena, 107 – jak nesmát se! – jsou prkny zabedněna; zlý osud nečeká, ó Giudecca! Kdo slávu obnoví, již kryje prach a špína, kde v sálů sloupoví hrá snědá drobotina? Tam v skladech černavých mrak pytlův, uhlí, kouře, tam klepe marně bouře, a zpilých větrů pych, když, vypuzený host, vstup žádá Minulost. V tvých hrdých klášterech, kde plála růžná líce, teď v rozpraskaných zdech se kají podvodnice, 108 jež dráb sem zavléká! A stín tvůj na podbřeží jak žebrák v slunci leží, ó Giudecca! 18./IV. 1914.