MYŠLENKA.

MYŠLENKA.
Prší nocí tichou, prší nocí tmavou. Jak když mladé touhy táhnou tesknou hlavou, lesknoucí se kapky o list lilje zvoní, jež se pod mým oknem nízko k zemi kloní. Jako slzy plesu v očích nám se třpytí, na trávě se velké, bílé perly svítí, prší nocí tichou, prší nocí tmavou. Krůpěj za krůpějí s očí nebes padá, z ulice svit slabý v zahradu se vkrádá, réva zelená, jež k oknu se mi sklání, samé zlato, stříbro,stříbro drží ve své dlani, krůpěj za krůpějí s očí nebes padá. Vzpomínám, jak doma, sama s myšlenkami, sedíte a čtete, bzučíc nápěv známý, jako včelka mladá, když med pro úl skládá; časem posloucháte déšť, jak venku padá, nevidíte však ni hvězdy, ani svitu, 41 ani rosných perel v listí, na pažitu; tmavá noc a nebe zamklo zraky její, slyšet jen, jak padá krůpěj za krůpějí. Prší nocí tichou, prší nocí tmavou. A přec blesklo se cos vaší snivou hlavou; zem je pod závojem, nebe pod oblakem, a přec mihlo se cos vaším jasným zrakem, jak by hvězda táhla stříbrnavou rýhu, od východu v západ ve třpytu a mihu a tam druhé hvězdě padla do objetí. Není to jen snění, ani přelud pouhý: tichou nocí tmavou, plnou slzí touhy od srdéčka k srdci myšlenka to letí. 4./X. 1882.
42