PRVNÍ MRÁZ.

Jaroslav Haasz

PRVNÍ MRÁZ.
Co bylo v nebi hvězd, ty všechny opadaly nám do zamrzlých cest. Dřív stromy zlatem plály, teď černají se v dáli, a javor holý jest. Les v mlčení se halí. Kde pták je? Létl v jih. Hlas písní ztracených nás v duši žhavě pálí. Snad že se propad svět kams ke dnu tůně šedé: mha bílé slunce vede, mdlé jako po nemoci, a brzy temnou nocí se octnem v zemi pólu. 31 Co bylo v nebi hvězd, ty všechny spadly spolu nám v bláto zmrzlých cest, jsou žluté, siné, bledé; jen u lip, u topolů hrst ještě stříbra jest. A v břehu, kde proud běží, snad jeho střepy leží, jak prasklé kousky skla. Už přestal vonět květ, a zem si zasteskla: co bylo květů, hvězdhvězd, ty všechny opadaly nám do zamrzlých cest, a v světě prázdno jest! Kinská. – 26./X. 1905.
32