PRVNÍ MRÁZ.
Co bylo v nebi hvězd,
ty všechny opadaly
nám do zamrzlých cest.
Dřív stromy zlatem plály,
teď černají se v dáli,
a javor holý jest.
Les v mlčení se halí.
Kde pták je? Létl v jih.
Hlas písní ztracených
nás v duši žhavě pálí.
Snad že se propad svět
kams ke dnu tůně šedé:
mha bílé slunce vede,
mdlé jako po nemoci,
a brzy temnou nocí
se octnem v zemi pólu.
31
Co bylo v nebi hvězd,
ty všechny spadly spolu
nám v bláto zmrzlých cest,
jsou žluté, siné, bledé;
jen u lip, u topolů
hrst ještě stříbra jest.
A v břehu, kde proud běží,
snad jeho střepy leží,
jak prasklé kousky skla.
Už přestal vonět květ,
a zem si zasteskla:
co bylo květů, hvězdhvězd,
ty všechny opadaly
nám do zamrzlých cest,
a v světě prázdno jest!
Kinská. – 26./X. 1905.
32