PO PRÁCI.

Jaroslav Haasz

PO PRÁCI.
Teď přišla líbezná ta chvíle, kdy možno světlo rozžehnouti, se svěřit fantasií Víle a na vzdušné se vydat pouti. Ať vítr venku duje kvíle a jilmů korunkami kroutí, ty česej zlaté plody píle a řezej vrby zralé proutí. Tu sedni v zeleném svém křesle, skráň opři sobě v plyše měkké a na město hleď nedaleké, kde domy stoupají jak jesle, kde po vlnách střech břidlicových se světla míhají, jak v moři, a s věží ve zchátralých krovích se zvony slavně rozhovoří. 9 Ssaj opojení z mládí sklínky, jak můra slétá na plamen; tvá duše rozviň upomínky své silně žlutý pergamen! 18./XI. 1916.
10