STÁŘÍ.

Jaroslav Haasz

STÁŘÍ.
Už nebude tvé nebe bez oblaku, jak v době mládí, prosté starostí, a nezjeví se často v kalném zraku zář plesu, jež se z chmury vyprostí. Již nervy slabé v těžké službě těla, i plápol v duši budou umdlévat, a kdyby se též píseň odmlčela, je čas, dnů skončit chvat a jít už spat! Však láska zbude: mnohý v celém žití jen kousek nebe vidí jako dlaň, a přece rozkoš jemu z tváře svítí, jen k němu hledí a je hrdý naň! 29./XI. 1895.
62