BEZ VÁŠNĚ.

Jaroslav Haasz

Země je zeleň, běl a nach, z houštiny vane zlatý prach, paprsků teplých dlouhé střely z tetivy mračna vyletěly; sýkory hnízdí ve skalách: daleko rozpálených lad, tam, kde je ticho, šer a chlad; nejde sem z města hluk ni kouř, sterým tu ohlasem zní bouř, kradmo k nim svity vnikají; vesele vůkol sýkají. Za nimi duše snivá leť, zavři se v chladu, klidně hleď v záplavu poupat, ptactva shon, v kolébku vášně, plesů skon, v despoty pych, bol otroka, z daleka jen a s vysoka!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

836. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Leger)
  2. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)
  3. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Sonet v jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SCENERIE (Antonín Sova)
  6. VZKŘÍŠENÍ NA VSI. (Antonín Klášterský)
  7. DOMOV (Božena Benešová)
  8. XII. RAŠELINIŠTĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Na dušičky. (Josef Svatopluk Machar)
  10. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)