HROB.

Jaroslav Haasz

Hrob leží pod Žalého hřbetem a stár již kolik let, jej vesna věnčí novým květem, naň shlíží měsíc bled, když vůkol tichá noc je pustá, však rána v srdci nezarůstá. Háj slunce má a zvučné ptáky, a kraj se rozjásal, a nad ním letí bílé mraky, jak touhy naše v dál, kdož ostnem neklidu je bodá? A bolest v duši stále hlodá. Ať v krásné dáli klidně dříme, tam v záři hvězdných svic! Již o něm ani nemluvíme – toť drásá srdce víc. Však tichý bol se teprv ztají, až k němu nás tam pochovají.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

77. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERY. (Herma Pilbauerová)
  2. I. „Jenž z mrtvých vstáti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  3. VÍTĚZSLAVU HÁLKOVI. (Josef Václav Sládek)
  4. JITŘNÍ VŮNĚ (Antonín Sova)
  5. 34. Ve starém parku z jara (Karel Babánek)
  6. Spi sladce... (Bohuslav Květ)
  7. LÁSKA. (František Kvapil)
  8. Růže. (Augustin Eugen Mužík)
  9. PŘED DOMEM CHARLOTTY VON STEIN. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. JABLOŇ. (Adolf Červinka)