V. Hostýne, Hostýne, otče náš,

V.
Hostýne, Hostýne, otče náš, Hostýne, Hostýne, otče náš,
Co tak smutně na nás se díváš? Nedívej se smutně na rod svůj, Vinu svou již poznává rod tvůj. Vzniká v něm již cit národnosti, Aj, dočkáš se na něm radosti. Zodvírá mu srdce tvůj pohled, Nádějný mu v srdci roste květ. Oko jeho k tobě se dívá, Píseň jeho chválu tvou zpívá. Ráno vychází již nad tebou, I rod pod tebou hýbá sebou. 8 Aj my více hnusně nespíme, Ale všickni již se budíme. Hostýne, Hostýne, otče náš, Věrné syny, věrné dcery máš! 9