VICHŘICE.

Arnošt Czechenherzu

VICHŘICE.
Na duši lehá mi tíseň, dole když v parku se stmívá, v haluzích Ona když zpívá podivnou, žalostnou píseň. Ze srdce toužím tak po ní, do větví holých se dívám, nevidí, jak na Ni kývám, za listím zlatým se honí. Sotva že vhroužím se v snění, slyším, jak za dveřmi kvílí, napiatě naslouchám chvíli, otevru, nikde Jí není. 17 Okna se rozletí silou, na stole zhasne mi svíce a Ona návštěvou milou přichází, neprchá více. V pokoji kolem mne krouží, vlasy jí ve vzduchu vlají, krčí se, svíjí a dlouží, oči jí v plaméncích hrají. 18

Kniha Erotovy úsměvy (1910)
Autor Arnošt Czechenherzu