NA ZÍTŘÍ.
1-1Noc byla vážná, hluboká,
1-2jak dosud – jednou do roka.
1-3Šla žena tichá, ubledlá,
1-4na kámen hrobní usedla.
2-1– Z ulice ženo, co chceš zde?
2-2– Chci potkati sen duše své.
2-3– Nuž vyčkej. Stane před tebou,
2-4až hvězdy bděním poblednou.
3-1Noc byla vážná, hluboká
3-2a do řek, studní, potoka
3-3omdlelé hvězdy stápěla,
3-4studenou slzou skrápěla.
4-1Tlumeně země plakala,
4-2jak do prostorů padala,
4-3šeptala s bolným napietím:
4-4Buď ztroskotám neb doletím.
5-1Pak dálný východ řežavěl,
5-2jak Bůh by dvéře otevřel,
15
5-3skulinou první plápoly
5-4vrh’ na úžaslé vrcholy.
6-1A kdosi v prozářených mhách
6-2šel bílou nohou po rosách,
6-3tichounce, tiše zašeptal,
6-4jakoby povzdech se rtů svál.
7-1S údivem žena ubledlá
7-2skloněnou hlavu pozvedla,
7-3vskočila, štěstím vzplanula –
7-4popošla – němě stanula.
8-1A bledší nad sníh, nad měsíc
8-2klekala ruce vztahujíc,
8-3po kolenou se smýkala
8-4a smála se a vzlykala:
9-1O, přišel’s, přišel’s v záři dne,
9-2miláčku srdce, duší sne.
9-3Ó, zůstaň, žij a při nás stůj,
9-4slabého srdce pamatuj.
10-1Tu bledé ruce vztahoval,
10-2k ní blížil se a vzdaloval
16
10-3a v mlhách plynul, rozplýval,
10-4co hlas jak poryv větví lkal:
11-1Zůstanu – z věků do věků,
11-2vždy na blízku, vždy v daleku,
11-3a nejblíž květu, zvířeti,
11-4prostáčkům, tobě, dítěti.
17