II.
Moře.
Neunavným tokem plyne moře,
Chladné rameno své vine moře
Kol rozkošné, pestrokvětné země;
Hrobištěm jest mlhostinné moře,
Hřbitovem bez křížku, bez náhrobku,
Hrůzotajné, věčné, siné moře.
Rozumíte, co to šumí moře?
Přetajemné zpívá dumy moře –
Ejhle, zoufanlivě k nebi pne se
Rostoucími vlnochlumy moře,
Propasti své strašné otvírajíc,
Pyšné lodě mění v trosky moře.
Mám-li plesem tebe vítatvítat, moře?
Čili oběti tvé čítatčítat, moře?
Modré jako nebe je tvé oko,
Jako louka zdáš se zkvítatzkvítat, moře,
Perlami se třpytí tvoje tělo,
Z kosti věnce umíš splítatsplítat, moře.
Odměřeně na břeh bije moře,
Hravé vlny na břeh lije moře,
Taktem dme se, pyšné lodě nese,
Zjevný velký život žije moře,
Jenom jeho lesklý šat vidíme –
Větší divy v hloubce kryje moře!
126