37. Mine den – už se odívá růže,

Vincenc Furch

Mine den se odívá růže, Sladký zápach vylívá růže. Věrná láska záhon pěstovala, Všehomíra krásou splívá růže. Před vešken květ klesá v kolena, Neb královnou je ohnivá růže. Mlčí Tulipán, chvěje se Narcis, Ana se na usmívá růže. K Břečťanu šeptá Cipres: procitni, Neb mezi námi přebývá růže. Co slavík nevyzpívá v sto nocích, V okamžení dechem zpívá růže. Růže přichází ze sadu duší, Neb tam s dušemi přebývá růže. Rozvíjíc nebeský diplom, tajné Duším poselství sdělívá růže. By na domov nezapomínaly, Povážně duše vyzývá růže. Růže věnčí nám pozemskou rozkoš, Nejsladší nápoj nám slívá růže. Krásí věnce nám a pouta, a je Nadějnou září polívá růže. Ústa zavři v radosti jak poupě, Jak se tiše usmívá růže.