37.
Mine den – už se odívá růže,
Mine den – už se odívá růže,
Sladký zápach už vylívá růže.
Věrná láska záhon pěstovala,
Všehomíra krásou splívá růže.
Před ní vešken květ klesá v kolena,
Neb královnou je ohnivá růže.
Mlčí Tulipán, chvěje se Narcis,
Ana se na ně usmívá růže.
K Břečťanu šeptá Cipres: procitni,
Neb mezi námi přebývá růže.
Co slavík nevyzpívá v sto nocích,
V okamžení dechem zpívá růže.
Růže přichází ze sadu duší,
Neb tam s dušemi přebývá růže.
Rozvíjíc nebeský diplom, tajné
Duším poselství sdělívá růže.
By na domov nezapomínaly,
Povážně duše vyzývá růže.
153
Růže věnčí nám pozemskou rozkoš,
Nejsladší nápoj nám slívá růže.
Krásí věnce nám a pouta, a je
Nadějnou září polívá růže.
Ústa zavři v radosti jak poupě,
Jak se tiše usmívá růže.
(Dle Bedř. Rückerta.)