II. Šíré stepy nepřehledné,

Vincenc Furch

Šíré stepy nepřehledné, Jako moře rovné! – V srdci mém se budí city, Mocné, nevýslovné Je mi, jakobych byl doma, V milé Ukrajině A to nebea ten měsíc Jako v domovině. – Avšak nesmí se oddávat Citům duše moje Ale pozorně napínat Musím zraky svoje: V šíré stepi nepřehledné Nepřítele slídím – – Hle tam mezi zemí, nebem V dálce ptáka vidím. Pták to neníje to husar, V měsíci se míhá Za keřem se nyní kryje Snadže na mne číhá Hej, husare, darmo číháš My jsme oba ptáci, Haha, letem harcujeme Husaři, kozáci. Oba jsme my syni stepy, Bystré oko máme A my jeden na druhého Pozorně číháme. Dnes měsíček plný svítí Jasně nad krajinou Dnes se nikdo nelapíme Volme si noc jinou.