Znáte-li Maďarskou hudbu? –
Tajné kouzlo v sobě má –
Hlaholem svým srdce každé
Dojímá a proniká –
Veselých a smutných zvuků
Je to divé bouření –
Probuzené – nesplněné,
Beznadějné toužení.
Hudba ta je lidu svého
Věštkyně a ozvěna –
V ní se tají celý osud
Maďarského plemena:
Veselých a smutných zvuků
Je to divé bouření –
Probuzené, nesplněné,
Beznadějné toužení.
Slyšeli jste Remenyho,
Maďarského houslistu?
Pyšný vůdce, Arthur Görgey,
Rád poslouchal jeho hru –
Ve všech bitvách mladý hudec
Generála zprovázel –
Když utichly hromy bitev,
Tklivě jeho nástroj zněl.
Housle Remenyho zněly
Brzo bujnou radostí –
Brzo bouřlivě se chvěly
Bezeuzdnou hrdostí;
Avšak každý jeho nápěv
Smutnou notou dozníval –
Hlas ten v srdci Görgeyovu
Prorocky se ozýval. –
„Hrej a otvírej mi srdce
Všemu světu zavřené,
Věj a rozdýchej v mých ňádrách
Marné touhy plamenné;
Jako když se jinoch musí
Lásky k dívce odříkat:
Tak i já krásnému zdání
Budu muset „s Bohem!“ dát.
Sen o slávě bohatýrské –
Poznala jej duše má,
A teď, když se má s ním loučit,
Srdce moje hořce lká;
A i v zdání pyšném, jasném
Kochá se teď národ můj –
O můj národe Maďarský,
Rozplyne se i sen tvůj! –
Sen Maďarský pyšný, jasný
O velkosti národní,
Jako věčně dálná hvězda
Vysoko na nebi tkví –
Tak zůstane nedosáhnut,
Maďare, tvůj jasný cíl –
Rozplyne se tvoje zdání,
Nastane pak strašný kvíl.
Osude zlý, proč jsi z temna
Na světlo mě povolal? –
Osude, proč jsi v mou ruku
Meč rozhodující dal?
Tys mě vyzval do zápasu,
S tebou bojovat já mám –
Avšak zrakem nekaleným
Tvé vítězství předvídám.
Zahaleným zrakem hlídá –
Boj podniká národ můj –
Ach můj národ nepředvídá
Neodvratný osud svůj;
Neví on, že darmo teče
Jeho krev z tisíce ran –
K zoufalému, smrtelnímu
Zápasu je odhodlán.
A já mám co kněz nejvyšší
Hroznou oběť konati –
Na oltáři, na bojišti
Mám svůj národ vydati – –
Marná oběť – jistá zkáza – –
Zbraň se chvěje v ruce mé –
O! prorocky k uchu mému
Znějí zvuky Maďarské.“