Görgey a Remeny.

Görgey a Remeny.
Znáte-li Maďarskou hudbu? – Tajné kouzlo v sobě má – Hlaholem svým srdce každé Dojímá a proniká – Veselých a smutných zvuků Je to divé bouření – Probuzené – nesplněné, Beznadějné toužení. Hudba ta je lidu svého Věštkyně a ozvěna – V ní se tají celý osud Maďarského plemena: Veselých a smutných zvuků Je to divé bouření – Probuzené, nesplněné, Beznadějné toužení. Slyšeli jste Remenyho, Maďarského houslistu? Pyšný vůdce, Arthur Görgey, Rád poslouchal jeho hru – 334 Ve všech bitvách mladý hudec Generála zprovázel – Když utichly hromy bitev, Tklivě jeho nástroj zněl. Housle Remenyho zněly Brzo bujnou radostí – Brzo bouřlivě se chvěly Bezeuzdnou hrdostí; Avšak každý jeho nápěv Smutnou notou dozníval – Hlas ten v srdci Görgeyovu Prorocky se ozýval. – Hrej„Hrej a otvírej mi srdce Všemu světu zavřené, Věj a rozdýchej v mých ňádrách Marné touhy plamenné; Jako když se jinoch musí Lásky k dívce odříkat: Tak i já krásnému zdání Budu muset „s Bohem!“ dát. Sen o slávě bohatýrské – Poznala jej duše má, A teď, když se má s ním loučit, Srdce moje hořce lká; A i v zdání pyšném, jasném Kochá se teď národ můj – O můj národe Maďarský, Rozplyne se i sen tvůj! – 335 Sen Maďarský pyšný, jasný O velkosti národní, Jako věčně dálná hvězda Vysoko na nebi tkví – Tak zůstane nedosáhnut, Maďare, tvůj jasný cíl – Rozplyne se tvoje zdání, Nastane pak strašný kvíl. Osude zlý, proč jsi z temna Na světlo mě povolal? – Osude, proč jsi v mou ruku Meč rozhodující dal? Tys mě vyzval do zápasu, S tebou bojovat já mám – Avšak zrakem nekaleným Tvé vítězství předvídám. Zahaleným zrakem hlídá – Boj podniká národ můj – Ach můj národ nepředvídá Neodvratný osud svůj; Neví on, že darmo teče Jeho krev z tisíce ran – K zoufalému, smrtelnímu Zápasu je odhodlán. A já mám co kněz nejvyšší Hroznou oběť konati – Na oltáři, na bojišti Mám svůj národ vydati – – 336 Marná oběť – jistá zkáza – – Zbraň se chvěje v ruce mé – O! prorocky k uchu mému Znějí zvuky Maďarské.“